Příběh našeho divadla
Od mládí až ke stáří
Ocitáme se v bufetu vratimovského kina Hvězda, kde vedle sebe na židličkách sedí dva kamarádi Marian a Marek.
Marek: "Jednou bych chtěl mít horský hotel."
Marian: "Jestli ho budeš mít, já ti tam půjdu dělat číšníka."
Marek: "Jaký máš sen ty? "
Marian: "Jednou bych chtěl mít vlastní divadlo."
Marek: "Tak až ho budeš mít, tak já ti v něm budu hrát. "
Marian: " Tak to tě beru za slovo."
Přeneseme se o pár let později. Marian se vrací ze základní vojenské služby, kde se seznámil s Jiřím Šebestou a přicházejí se zárodkem textu divadelní frašky "Husité trochu jinak". Chybí jim jeden herec. Marian se po letech opět setkává s Markem v bufetu kina Hvězda.
Marian: "Pamatuješ, jak jsi mi před lety slíbil, že mi půjdeš hrát do divadla? "
Marek: "Pamatuji, pořád to platí."
Marian: "To jsem rád, v úterý je zkouška v pět ve Čtyřlístku."
A tak se po letech splnil jeden dětský sen, který stále pokračuje.